Trénink 18. 4. 2010

Omlouvám se, že dělám záznam tak pozdě, ale pracovala jsem na věcech do školy a zapomněla jsem, jak čas letí. Poznámky jsem si ale dělala hned v neděli, takže bych měla mít deník kompletní :-) Nejsem si jistá, jak budu mít přes praxe k dispozici internet, co takhle si dělat deníky vlastní O:-)

Pokročilí

Už je pěkně, takže si budete užívat rozcviček a podoběhového vycházení. Nejjednodušší je protáhnout psovi celé tělo (protože to pes dělá sám, u ostatních typů protahování s ním manipuluje člověk a to ne každý pes na cvičáku snese), ale než se pes může protahovat, musíme mu svaly zahřát, proto to běhání na úvod. O protahování si můžete přečíst ve vlastní rubrice Posilování, tady jenom zopakuji, na čem jsme pracovali mi:
krční páteř - protažení (extenze), protažení v ohnutí (flexe) a "úklony" (lateroflexe)
hrudní páteř - extenze, flexe, lateroflexe
bederní páteř - jen extenze opřením se o psovoda

Zopakování minulé sekvence - na psech, kteří ji běželi už před čtrnácti dny bylo vidět, že je překážky nezaskočili, Fany s Berym se do běhání zas potřebují trochu dostat.

Sekvence
Tentokrát jsem chtěla představit psům nový prvek a to vlásenku. Vlásenka se říká skokovkám, které stojí podélně na jedné čáře a pes mezi nimi probíhá nejčastěji serpentinami s 180° oblouky. Aby pes i psovod pochopili, že prvek není nikterak obtížný, začíná se běhat na třech překážkách kolmo k přímé linii a jejich úhly se pak postupně natáčejí, až jsou na podélné čáře. Pes ale sekvenci běží tolikrát, že si vedení a běh psovoda s konkrétním prvkem spojí a vnímá ho pak jako jeden celek, psovod nemusí řešit každou tyčku zvlášť.

Podobné prvky bych ráda učila častěji, ale budeme je prokládat i obecnými sekvencemi.

Slalom, zóny
Slalom u všech vypadá slibně, můžu vám k tomu říct jen jedno - procvičujte, procvičujte, pes se z opakování pohybu naučí, co je potřeba ve slalomu dělat. Překonání slalomu je záležitost správné svalové koordinace a tu pes získá tím, že mu pohyb "vleze pod kůži".

U zón bych vás poprosila o jedno - procvičujte je a vypadají pěkně, ale nezapomeňte si pokaždé, když budete chtít cvičit zónu, vzít tácek a připravit si na něj pamlsek. Jakmile psa na áčko nebo na kladinu pustíte, nechte ho samostatně vykonat (neplatí pro Beryho, který se zatím učí správnou pozici jen na zóně) a nehrabejte psovi pod nos, abyste mu pamlsek ukázali. Psa to vyruší ze soustředění na zóně, když musí sledovat vaše komíhající se ruce. Pokud se pes na pamlsek nedívá a nejde za ním, než ho na překážku pustíte, ukažte mu, kde je pamlsek připravený, popřípadě nedělejte celou překážku ale jen sestupnou část se zónou. Ráda bych postupně tácek s pamlskem odstranila, ale dokud se budou psi dívat po vás, nemůžeme pokračovat dál.

Kolečko na závěr
bude zároveň rozběhovou sekvencí příště, takže si ho zkuste osvěžit.

Začátečníci

Pro rozcvičení psa platí to samé, co jsem psala u pokročilých. Dál jste ale dělali nové věci, takže je zopakuji.

Triky

Mezi překážkami je potřeba, abyste se se psem dokázali rychle a přesně domluvit, co se bude právě dělat. Nácvik triků je vhodným způsobem, jak si tyhle dovednosti osvojí i mimo parkur a některé z povelů, které budeme učit, využijete i při běhu.

Otočky

Protože parkury v agility jsou značně proměnlivé, můžeme psovi při navigaci mezi překážkami pomoci tak zvanými stranovými povely, které mají pro psa význam "dívej se po následující překážce vpravo/vlevo". Je potřeba mít dva, pro psa dobře rozlišitelné, povely. Oblíbenými volbami jsou například left a right, toč a zpět (nebo proti), pravá/doleva. Důležité je zvolit takové, které si sami budete pamatovat. Ať už si zvolíte jakékoli povely, musíte používat vždy stejné, aby se psovy nepletly.
Základní nácvik vychází z otoček v tanci se psem, kdy se pes umí na povel otočit okolo své osy na levou, nebo pravou stranu. Z pozice, kdy je pes čelem k vám, ho na pamlsek nebo hračku naveďte do kruhu okolo jeho osy. Od začátku procvičujte obě strany stejně. Pro točení doprava (po směru hodinových ručiček) navádějte psa levou rukou a pro otočku doleva (proti směru hodinových ručiček) zase pravou rukou. Stačí jedno kolečko a pes hned může dostat odměnu. Z počátku nemusíte říkat povely, počkejte si, až si pes na nový pohyb zvykne, jakmile se nebude bránit navedení do otočky a bude ji provádět plynule, můžete ke cviku přidat povel, vždy těsně před tím, než mu do otočky pokynete.
Pokud se bude zvládat točit za pamlskem, můžete zvýšit počet otoček, které budete chtít před tím, než mu pamlsek dáte, nebo cvičit jednu otočku, ale bez pamlsku, jen na ukazování prázdnou rukou.

Obíhání

Obíhání psovoda je dalším z triků tance se psem, které má využití i v agility. Pro psy, kteří nemají rádi chůzi u nohy, to je poměrně jednoduchý způsob jejich srovnání před jakoukoli překážkou, navíc je to aktivní forma spolupráce a je tam možné psa udržovat neustále v pohybu a nenudit ho rovnáním se u nohy. Opět je výhodné mít pro každý směr obíhání jiný povel, nejčastěji jsou využívané okolo (když pes do obíhání vychází od levé nohy) a kolem (když vychází od pravé nohy). Další možnou alternativou je kruh, nebo oběhni.
Můžete vycházet z pozice, kdy pes stojí vedle vaší nohy nebo před vámi. Ideálně, když si vezmete pamlsek do obou rukou, jednou psa navedete za svoje nohy a druhou ho pak vytáhnete k sobě. Odměňujte každý úspěšný pokus a obzvláště ty, které jsou rychlé a plynulé. Jakmile pes získá jistotu a neváhá vám jít za nohy, můžete zkoušet navést psa i do více oběhnutí, než ho odměníte, a s postupem času také omezovat používání pamlsků při navádění (ale stále hojně odměňujte jedno nebo i více oběhnutí). Cílem je, aby pes dokázal na slovní povel a pokyn rukou obíhat psovoda, dokud ten mu neřekne jinak.
Článek věnující se obíhání můžete najít zde.

Skákání přes nohy

I bez překážek můžete procvičovat se psem snadno skákání. Využijete k tomu svoje nohy :-) V nácviku, aby pes pochopil, co se po něm chce a vy přitom neztráceli balanc, si psovod sedne na zem, a psa přes nohu navádí za hračkou nebo pamlskem ze strany na stranu. Podle toho, jak má člověk velkého psa, buď skáče přes nohu už tak, nebo si můžete sednout na nějakou nízkou stoličku, aby pes přes nohu skákal výše. Jakmile pes pochopí slovní povel, můžete stát a nohu zvedat, kam až si troufnete, a nechat psa, ať cvičí. Popřípadě si můžete pomoci podepřením nohy o židli nebo o stěnu.

Rychlé přivolání do běhu

Trénujeme při něm u psa pravidlo "jakmile je psovod přede mnou, musím makat ze všech sil, aby získal odměnu". Zároveň ho učíme, že pamlsek/ hračka je za spolupráci s námi, a že má sledovat ruku blíže k sobě, kterou pak budeme využívat při navádění na překážky. Odložte psa a jděte od něj pár kroků. S povelem ho zavolejte k sobě a rozeběhněte se pryč, stále ale chtějte, aby pes přiběhl k té vaší straně, kde mu nabízíte pamlsek nebo hračku. Pokud vám pes přebíhá za zády, často pes psovoda mezi překážkami nepříjemně překvapí na jiné straně, než ho čeká. Kdyby vám tohle pes udělal, okamžitě se zastavte, psa znovu odložte a zkuste to znovu, tentokrát můžete ukázat výrazně rukou, na kterou stranu chcete, aby se pes přiřadil.
Když vás pes doběhne, ještě chvilku pokračujte v běhu a za běhu psa plynule odměňte pamlsky nebo hračkou. Pokud se rozhodnete použít hračku (což je v agility výhodnější způsob), použijte vždy takovou, o kterou se můžete se psem přetahovat (míček na provázku, uzel, hadr). Pokud byste hračku házeli, psa to spíše svádí k tomu, aby se držel dál od vás, místo toho, aby se snažil dostat co nejblíže k vám.

Vysílání

Schopnost vyslat psa dál od sebe se rovněž při práci mezi překážkami velmi hodí, protože když budete muset psa doprovázet ke každé překážce, ztratíte jedinečnou příležitost pohybovat se svou vlastní rychlostí kam potřebujete vy a zůstanete otroky svého vlastního psa. To si můžou dovolit jen agiliťáci-sportovci, kteří cvičí agility nejen jako jeden ze způsobů zabavení svého psa, ale hledají v něm i sportovní výzvu pro sebe. Začíná se tím, že pes může pochopit, že odměna není závislá na postavení psovoda, jen jeho povelech. Při povelu "vpřed" tedy pes může vědět, že má očekávat odměnu před sebou směrem, který mu psovod naznačí.
K nácviku potřebujete buď hračku dobře viditelnou i v trávě, nebo misku nebo jiný šikovný talířek, na který můžete položit pamlsky, aby se neztratily v trávě. Hračku/pamlsky někde necháte, psa vezmete pár kroků od nich tak, aby o nich pes věděl, psa na odměnu vyhecujete a s povelem "vpřed" ho vypustíte pro odměnu, aniž byste běželi s ním. Jakmile pes odměnu dostihne, rozeběhněte se za ním a odměňte ho znovu na místě, kam doběhl (to je důležité zejména v případě, kdy používáte hračku), aby si nezvykal otáčet se za vámi, zvláště v počátcích nácviku.
Jak to pes bude zvládat, můžete ho vysílat na větší a větší vzdálenost, důležité je, aby pes už v okamžiku, kdy vybíhá, dobře viděl svojí odměnu, pokud pamlsky/hračku hledá, nemůže vyvinout maximální rychlost. Pro nácvik můžete použít i pomocníka, který drží hračku nebo pamlsky a psa tak hecuje k vyvinutí co největší možné rychlosti. Jeho pomoc byste měli postupně minimalizovat, ale když už cvičíte vysílání za nějakým úkolem (například přes překážku), pomocník se hodí jako pojistka, která psovi odstraní z dosahu odměnu, pokud ten udělá chybu.
V praxi se pak odměna dává za poslední překážku, aby pes nezpomaloval do cíle, ale naopak ještě napnul své síly a neotáčel se po psovodovi.

Tunel

Stejné vedení, jako se trénuje bez překážek, pak je možné použít i na překážkách, prakticky jsme to procvičovali na tunelu. I tady buď můžete psa odložit před ústím tunelu a pak ho přivolávat skrz, nebo můžete vybíhat zároveň se psem, nebo psa skrz tunel vysílat samotného. Tunel sice není nejzákladnější překážkou (to jsou skokovky), ale většinou se minimálně jednou v parkuru vyskytne a je potřeba, aby do něj pes dokázal vběhnout ze všech stran, zatímco psovod může utíkat všemi směry.

Skoková gymnastika

Jak jsem zmínila, skoková překážka je nejzákladnější a nejčastější překážkou v agility. Některým psům dělá velké potíže (můžou tyčku podlézt nebo shodit, což je obojí chyba, nebo se můžou bát skákat a zpomalovat, nebo překážku sice skočí, ale pak se jim špatně zatáčí a podobně), jiní skákání mají v krvi. Je ale šikovné představit psům skokovky nenásilnou formou, aby se učili, jak používat svoje svaly a zapojovat správné svalové skupiny, aby je pak skákání bavilo a sami se po skokovkách sháněli. Takovou metodou je i skoková gymnastika Američanky Susan Salo, která obsahuje několik různých cvičení k naučení různých dovedností pro skákání potřebných. Dneska jsme se zaměřili na krátký a kontrolovaný skok a na uspořádaný a vyrovnaný skokový styl.

Začínající psy je dobré odkládat před první překážkou v sedě nebo ve stoje asi v polovině vzdálenosti mezi skokovkami. Vzdálenost mezi skokovkami by měla být tak akorát, aby se pes po dopadu ze skoku hned mohl odrazit do dalšího (tedy bez mezikroku mezi překážkami), upravuje se podle velikosti a schopností psa. Pes potřebuje mít při učení klid, takže je dobré, když ho psovod nechá odloženého, dojde si nakonec a přivolá si ho k boku (nestavte se k psovi čelem, to by pro něm znamenalo, že má zabrzdit), nebo dá do cíle pamlsky či hračku (jako ve cvičení vysílání) a psa vyšle samotného, aniž by utíkal vedle něj. Jakmile psovod přidá pohyb, psa to může vyvést z rovnováhy a začne dělat zbytečné chyby. Až když pes zvládá cvičení se stojícím psovodem, může se rozběhnout.

První cvičení jsou ty tři skokovky. Vlastně jen prostřední překážka představuje "skokovku", tyčka je nastavená tak vysoko, aby se pes musel odrazit skutečně do skoku, první a poslední mají tyčku nízko a vlastně pro psa jen vymezují prostor, kde se má odrazit a kam dopadnout (podle toho, jak je umístíme, pak získáme delší nebo kratší skok), jsou to "regulátory" skoku.

Ve druhém cvičení jsou všechny překážky stejně vzdálené od sebe a mají tyčky ve stejné výšce. Pes se při tom má učit, že je potřeba dávat si pozor na nohy, uspořádat si krok a pro efektivní skákání využít při odraze i část své kinetické energie z dopadu. Zkoušeli jste někdy běhat skrz žebřík nebo pneumatiky? Ze začátku to jakž takž šlo, ale pokud si rychle nezačal člověk dávat pozor, měl co dělat, aby si nerozbil čumák.

Slalom

Slalom má na závodech 12 tyček, vždy v rozestupech 60 cm, pes má první tyčku vždy po levé straně.
Protože provlnit se dvanácti tyčkami je náročný úkol jak pro psa-začátečníka, tak psovoda-začátečníka, začínáme na třech tyčkách a jakmile pes i psovod získají zručnost v překonávání třech tyček, přidáme čtvrtou, pátou a tak dále, až se dostaneme na plný počet. Při nácviku slalomu je třeba zapamatovat si následující:
1) pamlsek máme v ruce dál od psa (pokud tedy máme psa u levé nohy, pamlsek držíme v pravé ruce),
2) psa držíme za obojek nebo krátké vodítko, podle toho, jak máme vysokého psa a nízké tyčky,
3) při pohybu vedle slalomu pomáháme psovi vlastním pohybem tak, že dáme bližší nohu k tyčce, kterou pes musí oběhnout směrem od nás, a vzdálenější nohu od tyčky, kterou pes musí míjet k nám (děláme tedy nohama takový cik-cak).
Vodítko slouží k tomu, abychom si psa brzdili a stíhali mu držet pamlsek před čumákem. Pamlsek je ten důvod, proč se pes dere skrz tyčky, tím, že ho vodítkem brzdíme, v něm vyvoláváme silnější potřebu se prodrat tyčkami s co největší silou a co nejrychleji (najděte si zmínku o protitahu v odstavci o chůzi u nohy a tahání za vodítko).
Úspěšný trénink slalomu vyžaduje trochu cviku a zkoušet si, jak pes na co reaguje, nepatří mezi překážky, které se pes naučí za odpoledne. Jestli chcete, můžete slalom trénovat i na lyžařských hůlkách zapíchaných do země. Slalom budeme procvičovat pravidelně, právě z toho důvodu, že jeho nácvik je obtížný a vyžaduje čas a velký počet opakování.

Houpačka

Houpačka nepatří mezi zrovna populární překážky, často proto, že dělá hluk, a většině psů je nepříjemné, jak se jim propadá půda pod nohama. Psi s měkčí povahou se houpačky bojí i na závodech. Protože si myslím, že je lepší chybám předcházet než je pak napravovat, snažím se, aby se pes s houpačkou od začátku seznamoval s minimem stresu.
Když se začíná s houpačkou, je dobré, aby psovod psa držel nakrátko na vodítku nebo rovnou za obojek a na pamlsek, hračku nebo i prázdnou ruku vedl psa po prkně. Pokud je to nutné, může pomocník přidržovat psa pod břichem, neměl by to dělat psovod, protože ten by se měl psovi držet u hlavy (kdyby byl vzadu, psa by to svádělo se po něm otáčet a mohl by šlápnout mimo prkno). Psa za obojek nahoru netaháme, pokud se bojí, spíše se ho snažíme přesvědčit, ať se sám odváží za pamlskem, přidržování slouží jen k tomu, aby pes nespadl a neublížil si. Nevadí, když ze začátku třeba postupuje pomalu, není problém psa průběžně odměňovat ještě než dojde na konec.
Zónu na houpačce dělám trochu jinak, než na kladině a áčku. Zatímco na dvou druhých zónovkách by pes měl běžet co nejrychleji na konec a tam se zastavit s předníma nohama dole a zadníma na zóně, myslím si, že u houpačky je pro psa výhodnější zastavit se na zóně celý, zejména to je důležité u malých psů, protože jsou lehčí a vahou svého těla snáze houpačku sklopí. Čekat pak ještě na to, aby se pes podruhé zastavoval s tlapkami každými jinde, je zbytečná časová ztráta. U houpačky je chyba nejen skočit zónu, ale vůbec přeletět houpačku a opustit ji dříve, než se dotkne země (pes si například nezpomalí a houpačku přeletí, než se vůbec začne sklápět, nebo seskočí bokem). Z toho důvodu i místo povelu "zóna" dávám přednost jednoduchému "stůj" nebo "stop". Pokud je pes příliš horlivý, je možné ho místo zastavení učit zalehnutí, ale to budeme řešit, až jestli to bude případ některého ze psů. Je nejvýhodnější naučit psa dobíhat až na konec zóny ještě předtím, než se houpačka překlopí, protože to je nejrychlejší a zároveň nejpřesnější způsob překonání houpačky.
Tedy mimo to, že psa vedeme po prkně s pomocníkem nebo bez něj, až na konec zóny, kde ho zastavíme, tak by měl další pomocník houpačku držet tak, aby se ani nepohnula (a pes se tak nelekl), a jak se pes dostane na konec, tak jí pomalu pokládat. Pes by měl na zóně vydržet, dokud ho psovod sám nepustí dolů, ideálně by tedy měl psovod psa odměnit, když dojde na konec, odměňovat celou dobu, když jde houpačka dolů a pak ještě jednou odměnit za zůstání na zóně, i když je překlopená. Pes se pak může otočit a jít na druhou stranu, kde opět pomocník houpačku drží.
Jakmile si pes houpačku oblíbí a získá na ní trochu jistoty, je možné ho pouštět více na volno, ale psovod by stále měl čekat na konci, nebo ho vysílat za pomocníkem, který drží houpačku i pamlsky nebo hračku.
Pokud má pes za sebou dlouhou historii odměňování (někdy stačí i pár opakování), houpačku si zamiluje. To sebou přináší i jednu komplikaci. Normálně by pes sice neměl vbíhat na překážky, když mu to psovod neřekne, ale většinou se nic neděje, pokud proběhne tunelem nebo si skočí přes skokovku. Ne tak u houpačky. Pes je z nácviku zvyklý, že se houpačka sklápí pomalu, takže ho nemile překvapí, když na ní uteče sám a ta s ním spadne. Jsou psi, kteří to moc neřeší a klidně tam vyběhnou znovu, jiní se pak budou houpačky bát a bude potřeba začít od začátku. Budeme psy samozřejmě učit i to, že musí vydržet, i když se houpačka sklápí rychle, ale až časem.

Těším se na viděnou druhý květnový den.