Tréninkový deník 28. 3. 2010

Na začátek pro jistotu připomínám, že nejlepší obuví do bahnitého terénu jsou kopačky s vysokými špunty ;-) A teď rekapitulace cvičení.

Skoková gymnastika

Tentokrát bylo cvičení zaměřené na to, aby pes dokázal mezi překážkami natáhnout krok. Čím delší má totiž pes krok, tím je rychlejší, psi, kteří se neumí mezi překážkami přizpůsobit a krok kvůli nejistotě drobí, ztrácí vteřiny. První tři skokovky jsou jen regulátory kroku, tyčka je na nízké příčce, jen sjednotí psovi rytmus. Poslední překážka už představuje skok (tyčka je tak v polovině standardní skokové výšky psa) a od prvních třech překážek je ve větší vzdálenosti než dvojnásobné mezi regulátory. Zatímco na regulátorech pes nedělá kroky, jen dopadne a hned se odrazí, před poslední překážkou by pes měl udělat jeden krok. Překážka se pak posouvá dál a dál, aby pes musel krok víc a víc natáhnout a přitom neshodil. Rychlost zvyšování vzdálenosti se řídí podle psa - můžou to být desítky centimetrů nebo jen pár čísel. Kdyby pes napoprvé cvičení nezvládl, zkuste ho nechat jít ještě jednou a pokud znovu zachybuje, vraťte překážku na takovou vzdálenost, kdy ji naposledy dobře překonal. Pokud si myslíte, že je ve psových fyzických schopnostech krok ještě natáhnout, zkuste posouvat překážku po menších úsecích.

Sekvence

První dvě sekvence jsou zaměřené na procvičení správné techniky vedení psa i do těsných zatáček a jeho ovládání mezi překážkami. Snažili jste se statečně a psi krásně reagovali na všechny povely, které jste jim dali. Byly to relativně těžké sekvence na začátečníka (zejména ta druhá), vyžaduje od psovoda přesné načasování, které získáte až s časem. Ale cvičení dělá mistra, tak cvičíme :-)

Druhé dvě sekvence byly zaměřené spíše jen na jednodušší běhání. Bohužel terén trochu zkomplikoval to, co jsem si představovala jako pohodové zakončení tréninku. Neuvědomila jsem si, že jsme s psíky neprocvičovali plnou překážku, která sice Charlieho moc nezaskočila, ale Azalka si jí všimla. V takovém případě ale stačí ubrat výšku, je zkušená skokanka, takže rychle pochopila, že není čeho se bát. Z rozběhu byla pořád trochu nejistá, ale to se taky časem upraví.

Čtvrtá sekvence mě přivedla na myšlenku, že je třeba trochu více procvičit paměť lidské části týmu. Začátečníci to mají vždycky složité - musí učit psy i sebe, pokročilí psovodi už se mohou lépe soustředit jen na jeden z těch úkolů. Není žádná ostuda, když psovod udělá chybu nebo zabloudí, protože to se čas od času stává každému a pokročilým jen o něco méně než začátečníkům. Horší je, když s chybami psovoda ztrácí jistotu pes a začne dělat chyby sám nebo si zpomalí. Začátečník to snadno přehlédne, ale po letech získá trochu přehled, praxi a ambice a najednou musí všechny tyhle základy předělávat. Příště se domluvíme, jak těm našim parťákům pomoci.

P.S.: Samostatné áčko je pěkné, za chvíli bude stejně pěkné i zapojené v sekvenci. Hlavně na psy moc netlačit, je potřeba jim dát čas, aby se mohli učit.

A příště už začneme poctivou rozcvičkou. Budu se těšit :-)